Když nekuřáci kouří...

17. ledna 2011 v 15:18
Ne že by bylo něco v tom světě zatraceně špatně. Jen jsem si začala být jistá, že si můžu v tom životě odpočinout, přestat hledat, usnout v náručí, přestat se bát a nedůvěřovat. A v tom mi to ten svět řekl, že tudy cesta nevede, že ta pravá náruč ještě čeká někde jinde, chvilku jsem se neubránila a brala jsem to jako zatracenou křivdu na člověku, co dvaadvacet let hledá a nenalézá a když si konečně myslí, že našel, zas za chvilku začíná od znova.

Mám zatracený štěstí, že si můžu stěžovat, že ještě pořád jsou lidi, co ten příběh neslyšeli, vyslechnou, poradí, zanadávaj. 

"Já ti to říkala..."
"Něco na něm bylo takovýho..."
"A než se vdáš..."

I když to je fuč, bylo to fajn, nemůžu si stěžovat na kvality toho člověka, ne že by nebylo na co, jen, to není důležité. Protože všichni máme ty svoje chyby, vzorce chování, lásky, co jsme ještě neopustili. A není to naše vina, jen to nevidíme, dokud nepopíšeme patnáct stránek analyticky zaměřených hypotéz...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 uajiii uajiii | Web | 17. ledna 2011 v 15:52 | Reagovat

Mno, sestarýma láskama je to jako stát na hrachu- dokud je koleny nerozdrtíš, tak tě budou tlačit dál a dál. Jen se nevzdávej, pardálko!

2 dark-dragon dark-dragon | Web | 17. ledna 2011 v 15:56 | Reagovat

takovej je prostě život

3 Destiny Destiny | Web | 17. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

Alespoň, že ti to svět řekl dřív, než bylo pozdě, ne? . Já se tak bohužel hloupě zasekla na jednom místě.

4 Sinusovka Sinusovka | 17. ledna 2011 v 21:16 | Reagovat

Světy si to občas neodpustěj, nenechají si to pro sebe a musí to vydrmolit.
Jó jo, spousta lidí se obviňuje za něco, za co vůbec nemůžou.
A bude zas krásně.

5 Ian Ian | Web | 18. ledna 2011 v 23:31 | Reagovat

Zlato, pamatuj si, že nejdůležitější věc na světě je mít ráda sama sebe.
Jsi úžasná, skvělá a báječná, krásná, brutálně sexy, chytrá milá, čarovná. A zasloušís si lásku. ;-)
A především svojí.

6 Téé Téé | Web | 19. ledna 2011 v 22:02 | Reagovat

Svět je někdy bolavej, někdy veselej, někdy utančenej, někdy bys radši čekala na konci sálu, schovaná. Ale Ty víš, že po té nejkrutěhší zimě přijde zpěv ptáků, slunce a rozjařený úsměvy.
Osudem oslněný oči pak vzplanou a srdce začne bušit jako zplašené.
Věř mi, mandarinko:)

7 uajiii uajiii | Web | 5. září 2011 v 11:12 | Reagovat

Napiš něco...prosím:)

8 TomkoM TomkoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:12 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama