Květen 2010

"Takovou otázku nelze měřit normálnou měrkou české republiky"

19. května 2010 v 19:07
Hezky sme to uctili památku Zuzanky cestou od Karla Plíhala.
... Protože někdy tón vyjádří věci líp, než slova a lesklý oči znamenají tak trošku všechno a zároveň nic na pochybách. A na houbách.
A protože nevyžádaná pomoc je na houby, uklouzneš po ní stejně jako po obřím klouzku...

Někdy les uvítá přítomnost. Moji přítomnost, skoro jako bych za ním přišla jen tak na kus řeči a na čaj. Různé kraje a různá kopcovitost, různé barvy a různé příběhy v nich povídané. Jsem ráda, že jsem součástí některých z těch příběhů a že občas vím.

Sbírám jemný nálady, ochlazení a oteplení, teplem vyjádřené myšlenky. I tělo se občas zapomene poradit s rozumem. A kdyby si tak rozum občas dal dovolenku, žejo. Právě proto, že pak a tam není teď a tady že prej budoucnost se stane současností jen když ji uskutečníme.

Tak ráda bych si od srdce zavrčela! Nějaký to morrrrning, nějaký ty slova, nějaký ty písně.
Nick Cave mě dokonale chápe, on ví, že jsem dokonale jeho, že bych s ním šla i kdybych měla platit večeři i hodinovej hotel.

..."Wexi, to už mi říkáš dneska po pátý."
"Nene, vždyť se neznáme přece..."
Jasně. Procítěně zpíval ten Písek prostě, to se nedělá, když má přítelkyni prostě totiž, takhle zpívat, že mu protékám mezi prsty, žejo.

Kus toho mýho zapomnění se bylo i v dnešním zklamání. Zdaleka tu nejsme všichni totiž, chybí tu bohém. A to jako jen pro vás mám číst? Budiž mi to odpuštěno. Ale když on si tak hezky nesundal boty a tak hezky, nahlas a zřetelně nadával!

A to jako pro vás smím číst? A jak mě to bavilo, jak se říká, pane jo.
Bzzzzz!