Listopad 2009

Pod jarmilkou

29. listopadu 2009 v 15:11 | Černá Máry
( hle )

Hraju si tu něžný úsměvy pořád dokola. A co se blech týče, myslím, že ten můj názor je aspoň z polovičky tak dobrý, jako názor samotných blech.

Dneska mě dojímalo: předčasný porod, šest týdnů v inkubátoru, ozvy, co se neozývaly a Vojtova metoda, zástava srdce, 1,40 kg, 41 cm, poškozená játra a srdeční vada, dále ledvinové kameny a tedy malý porod pro otce, žloutenka a moc velká zavinovačka od babičky.

Nedávám najevo city, ale mám je ráda, oba. Jen mi vadí, když se mě snaží pohladit, dneska už to nejde, v mém věku už měla první dítě.

Hovory ve tmě, jsem ženská, už to tak bude:)
Všechno je potřeba nějak ukončit, ikdyž si myslíme, že to všechno zvládáme pouštět z hlavy. Pak jsme rádi, že můžem ukončit a nepokračovat v podvědomí.

Dvacet let sem, dvacet let tam a najednou se všechno změní, někdo zhubne, někdo ztloustne, někomu povolí kůže a někoho to všechno sblíží...

Mám se. Že můžu telefonovat hodinu v kuse a pak mít křeč v lokti. A vymýšlet někomu záškoláctví, že můžu mít svoje temný období v černém oblečení, že můžu posunout ledovou kávu třeba o hodinu a hned po ní si dát pu erh a pak vyletět z kůže, učit se od ostatních, nechat se oblíznout od černé Amálky a usmívat se věcem, které moje mřížka neschvaluje. Mám se, že se můžu nechat pozvat na život od lidí s Očima.
Mám se, že jsem pod pantoflem sama sebe:)

...oranžový?

( a teď energie )

Tao mistr Šmékin

26. listopadu 2009 v 19:56 | Tož tak... |  Skřipky a písmenka
... A půjde se ven, jupijé:) Mám prima prima prima večer. A to je prima a prima:) Juch:) Juch juch:) Juch juch juch:) Juch juch juch juch:) Tak tedy dobrá, stačí. Čaj na mě čeká a po čaji tma v ulicích, možná vezmu svého ochránce uštěkaného a ukňochtaného a možná, že do ulic vyjdu jen tak sama se sebou, abych se mohla radovat ze samoty a dělat juch na kolemjdoucí lidi:)

Tož to když má někdo nohy do vó a upečenej štrůdl po slanó a když se smějó na celej vagón v agónii dobře naladěného úsměvu. V šílenosti života je ukryto. Ani na papíře, ani ve zbytcích kokršpaněla, budiž mu země lehká, jen v té šílené nevyzpytatelnosti a ve vzpomínkách, kterým dodává smysl cirkulární dýchání, nebo třeba hanácké kocórisko Šmékin vyučující na Moravě Tao sex a sedmé či první patro, nebo třeba přízemí...

Františku, kolikátý máš.
Žádný.
Stačí přibližně.
Žádný, přibližně žádný.
Nemusíš přesně, stačí přibližně.
Žádný, vážně žádný.
Tak jinak, Františku, kolik si jich v životě měl.
Nemusíš přesně, stačí přibližně.
Žádný, přibližně žádný.

Sarkasmus

23. listopadu 2009 v 18:02 | Sadohank
Nebyla jsem se ještě schopná vyhodit na dlažbu s báglem a studijním posláním zkulturnit si mozek vysokou školou...
A v Jihlavě si dělám nudno...
Dnes jsem stvořila dílo! Hlásím reálně překresleno z fotky na papír. Povedlo se, jsem ráda.

Občas ještě ze cviku pomluvíme svět a chlapy v něm, ale není v tom to srdce...
Srdce teď není v ničem a v tom je zakopanej kokršpaněl. Nebo aspoň jeho zbytky.

Vážně

16. listopadu 2009 v 0:05 | Gramhan
( ... )
Není daleko ke smíchu ani k pláči. Mým obranným mechanismem je dělat ze sebe blbce.
...A jsem v tom vážně moc dobrá.

...Zažila jsem dneska hudební orgasmus. Několikrát. Určený někomu jinému. Aspoň jsem ho mohla v klidu a soukromí patřičně vychutnat...

Tak pro začátek mě nebaví život...
Jakto? Proč?
...Nějakej ten čas dospíváš, doděláváš svoji osobnost, pak tě nějakej čas baví předělávat svůj zevnějšek, pak se chvilku zabýváš životním krédem, nějakej čas ti zabere láska a když máš smůlu a láska skončí ve špatnej čas, kdy už tě nebaví předělávat se zevnitř ani z venku, tak tě prostě nebaví život.

...Tvrdá práce, rutinní, pak nebudeš přemýšlet o prdech brouka.

Bram bram

3. listopadu 2009 v 13:33 | Hargnam
...Úchylnosti bylo učiněno zadost.
Propadám se v depresi úterního zaspaného rána. Jsem neřád...
A proč ne? Kolik že mi to je? Málo na to, abych opovrhovala životem.
Fajn, ráno s člověkem co neumí zpívat, ale stejně z toho člověk polyká slzy, co má na krajíčku.
...Židé nakupují v Tescu.
Židé, co žijí v Jeruzalémě jsou chytří. Člověk se od nich dozví, že čas neexistuje. Že někde ho počítají podle Měsíce a tak jednou za čtyři roky musí místo našeho jednoho dne přidat celý měsíc.
Židé, co slaví halloween černou jarmulkou.
Mám právo na zmatenost, jsem teprve ranný dospělec.
Mám právo, aby mě nebavili lidi.
...Nikdy jsem se pořádně nevybouřila, když nepočítáte, že jsem místo sukně nosila ubrus.

...Potřebuju domácí žirafu a ochranu na uši.