Duben 2009

Borovicová

18. dubna 2009 v 11:16 | Mangrah |  Skřipky a písmenka

Mluví mi duše. Z duše.
A pak taky jaro a břízy a parky a Budějovice a alergie na ovocné víno. Já se mám dobře.
Jen... Mluví mi duše. Z duše.
A srdce si šepotá do větru z teplých krajin. A vybetonovanou přírodou nedojdeš do ráje. A ani na Hlubokou. Sedávám u řeky pod stromem, schovávám oči a vzpomínám si na celý svůj život. A chtěla bych vás všechny zase vidět, obejmout a rozesmát...

Cítím se lehká. A občas opuštěná. A občas milovaná. A věčně zamilovaná. Do života.
Píšu hodně teček a rytmy bubnů mi svítí z očí.
Zvykám si.
Na život a neživot a na jeho střídání. Doháním sama sebe, po dvaceti letech se poznávám zblízka..

Bohové, jak já mám ráda život, skoro bych až brečela z krásy jara a vody a odrazů slunce a ze stínů v noci.
Koupila jsem si plnící pero. A desky s papíry. Jsem vysokoškolačka s copánkama co píše zelenou barvou slabikáře pro nejmenší. A jen občas mám zlost na lidi a jejich hloupost. Nebo na sebe a svůj věčný kolotoč s labutěmi v duši, ale to jenom občas.

... Mám třítečkovou snovou náladu...
Pod sloupy z borovic hledám svoje oči ve vodě