Březen 2009

Mrkev pro život

24. března 2009 v 10:51 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Bolí mě oči od strachu.
Ale nejsou to slzy, co by mě trápilo, trápí mě moje já, ten věčný kolotoč do kterého nastupuju každý den. Trápí mě, že už zase nevím co s rukama, nohama a červenáním...

Skrz usmrkaný nos cítím ozvěnu jara a snad to s jarem bude lehčí, slunce vždycky pomáhá.
Proměňuje oči.
Co dělat, když vidíte něco, co třeba není? Zavřít oči a čekat, jestli nepřijdou slova nebo pohlazení.
A ono přijde, je kolem spousta dobrých lidí.
Možná já jsem ten kůň, kterého vychovali ve víře v lidskou dobrotu a když potká člověka zlého, nekouše, nekope, jen čeká na ty ostatní skvělé a dobré lidi. A nebo možná ne. Nemám velké hnědé oči koně.
Mám dneska jen slané oči do zelena ikdyž s úsměvem pro Glasse nechodím daleko.

Mám ráda zeleninu.
Mrkev je totiž jako život. Dlouhá, tvrdá, sladká a... oranžová:)

Za zimou a pláčem

4. března 2009 v 11:15 | dnes i Hanka |  Skřipky a písmenka
Slunce kvete stejně jasně
každý den...

Znáte ten pocit hlubokého patetického smutku? Pomohl mi ho schladit sníh do kterého jsem jedné noci pořád znovu obtiskávala dlaně a obličej a pak celé tělo v pokusu o barokního andělíčka...

...a mě krvácejí dásně
o rozbitou zem...

A pak se v čajovně schoulíte u kamen a necháte si vyprávět. O Cestách a posloucháte, ikdyž z úst některých lidí zní životní příběh příliš povýšeně a arogantně. Ale přesto posloucháte a uvnitř z vás usychají poslední kapky rozmoklého sněhu tak si tam dál sedíte před kamny a jste rádi, že zase jednou nemusíte nic.

...hlína chutná po víně
a lidi křičí...

A když se vám bez pobízení a vysvětlování dostane do rukou buclatý hrníček vonící po meduňce, nevadí hádky, nevadí loučení, nevadí arogance ani život neživot pozorovatele.

... jen, polemizuju o vině,
že nejsem ničí...

A pak si vyzpíváte hlasivky a vypláčete oči a rozpletete stokrát zacuchané vlasy a stojící na židli, konečně přehlédnete všechny plešky světa, nebo aspoň plesového sálu a konečně je vám jedno, že se na vás lidi dívají, uvážete si cinkací šátek kolem pasu a široce, opravdu široce se usmějete na nejbližší plešku nejbližšího pána nebo paní, to si ve svém bláznivém světě můžete dovolit zjistit až když se k vám otočí obličejem.

...a hvězdy záletnice
dál pálí za měsícem...

A tak si můžete klidně broukat mantru pod peřinou před usnutím a vůbec nevadí, že místo jednoho páru nohou je tam noh osm, když ty ostatní nohy patří lidem s vaší důvěrou v srdci.

...a měsíc
usíná ve sklenicích
denních opilců...

Představte si, že se máte krásně. Že snídáte tři hodiny, že sníte všechny kyselé okurky v dohledu a na chleba si namačkáte banán a že víte, že máte před sebou krásný život...

...i v té mé
čajové...