Monolog

25. října 2008 v 23:59 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Vždycky, když si pouštím noc k sobě pod kabát, mám pocit studu. Studu, že jsem zapomněla na něco tak starobylého. Studu nad maličkostmi, které nemusí být součástí mého života, které nepotřebuju jako symboly žití. Když si vyberu svoji noc, jednu z miliónů nocí, odcházím vstříc spánku na pár hodin vyléčena.

A pak, když si k sobě pod čepici pustím pár paprsků, vzpomínám zase na slunce, na vesmír a na to, jak jsme všichni jediným. A odcházím poustevničit na břeh řeky vyléčena do doby, kdy se mi zase rozostří pohled a skutečno mi splyne v celek s představami.

Jsem unavená hudbou, která podle mě hudbou není, mé vlasy hasnou kouřem a srdce pláče nad tím, že festivalová čajovna, na kterou jsem se tak těšila a ve které jsem pracovala, je umístěna ve velikém stanu hned vedle výčepu piva a vedle párků.

Začínám si všímat lidí kolem sebe. Herců všedních dnů, jak si každý hraje ten svůj kus, svoji postavu, svůj charakter, vyrábí si vlastní kostýmy a píše vlastní scénáře podle kterých nechtějí hrát herci, které si sám obsadil. Jak střídavě pohasínají a zase planou žárem lidské duše. A hrajou mi k tomu píšťaly a smyčce mistra Glasse. A mě je z toho. Klidno.

Ozývají se mi v hlavě hlasy myšlenek. Dřív myšlenky jen klidně proplynuly, teď na mě křičí. Vedu si dialogy se svými myšlenkami, se svým já. A zjišťuju, že je vnímavější, má víc času podívat se na všechno z výšky projít se rozhodnutími a pak na mě zakřičet odpověď, zakřičet, protože neposlouchám. A když se zastavím, sednu si na zem a poslouchám, šeptá mi moje já nežný věty o mě a o všem kolem.

Jsou zvláštní tyhle noci, když si je vyberu a uvěřím jim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 27. října 2008 v 10:40 | Reagovat

je z toho cítit krása, klid, vyrovnání... i když jsem zdaleka nepochopil vše, přijde mi to jako správná cesta.

2 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 27. října 2008 v 10:40 | Reagovat

je z toho cítit krása, klid, vyrovnání... i když jsem zdaleka nepochopil vše, přijde mi to jako správná cesta.

3 Téé Téé | Web | 27. října 2008 v 20:38 | Reagovat

vidím tě v oranžovém pokoji,se šálkem nějakého dobrého čaje,v rue tužku,sedíš na zrnkovém polštáři a píšeš,schovaná za knotama svíček...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama