Sklovina

21. září 2008 v 3:16 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Přidám se s hudbou k článkům, je to totiž ta nejlepší cesta, jak vám sdělit, jak mi bylo a je...
Philip Glass
Je mi líp. Dýchám vzduch, sice prosycený městem, ale i tak je podzimní. A za tónů klavíru mám zase jasnou duši..
Napadlo mě, jsou lidé stejní, když je nevidíme? Skládáme se přece z odrazů, které zanecháme v lidech, to znamená, že nejsme jen jednou bytostí, že se rodíme ze všech náhodných setkání s ostatními lidmi, každý z nás zná jiné lidi ikdyž mají stejná jména. A tak pořád nevíme nic o lidech, kteří jsou nám blízcí, protože oni jsou jiní, když s nima nejsme. A tak objevujeme pořád nové lidi v těch našich starých známých a divíme se, jak se mohli tak změnit. Divíme se pocitům a emocím, o kterých nevíme, o kterých netušíme, že se mohou v tom určitém člověku prát, že někdo, kdo je pořád veselý může plakat. Že někdo ironický může být vlastně citlivý.
A že všichni milujeme...
To je to nejdůležitější, co si máme uvědomit. Všichni milujeme, jen to nevidíme dost jasně, jen si to nechceme připustit a v našem uspěchaném životě si nenajdeme čas tu velkolepou lásku projevit, zastavit se a otevřít se ostatním lidem. Ze strachu z bolesti se uzavíráme před světem a zadupáváme lásku už předem ze strachu, že by nemusela být opětována
Necháváme si otevřená zadní vrátka do nicoty. Ve světle hledáme tmu ze strachu ze slepoty. Zavíráme oči před hvězdama, chodíme jen po vyznačených cestách a kupujeme jen výrobky za nejnižší ceny. A život nám utíká pod rukama. Nevěříme v nic a v nikoho a budujeme si zámky z cukrové vaty, abysme pak skončili v hnoji lhostejnosti.
A stačí otevřít oči. I podruhé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Epidém Epidém | 22. září 2008 v 14:24 | Reagovat

Moc modré, ale naštěstí to na mně nepasje na 100%, a docela mě to těší...

2 Epidém Epidém | 22. září 2008 v 14:26 | Reagovat

Ehm... moudré. Na klávesnici mě zlobí u a v tomto případě je to velmi matoucí.

3 Téé Téé | Web | 22. září 2008 v 19:48 | Reagovat

A proto Tě chci vidět,

třeba v Tobě zanechám nějakej odraz...

dvířka do nicoty mám stále otevřené...

je to lepší,

4 lie lie | Web | 24. září 2008 v 15:41 | Reagovat

carpe diem...--život je krátký..

5 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 24. září 2008 v 22:36 | Reagovat

Když čtu tu 1. část, tak musím říct, že mi mluvíš z duše. Poznat někoho je fakt na dlouho.

Nabízí se otázka paranoidního člověka (nebo jen někoho, kde se chce bránit?), jestli je vhodné se otevírat všem.

Strach z bolesti je mi vlastní. Lásku ale nezadupávám, naopak jí (jak jinak, než neúspěšně) hledám.

6 Ian Ian | Web | 29. září 2008 v 12:43 | Reagovat

,,Nauč se co nejvíc o zrcadlech a budeš vědět všechno skoro o všem." Bábi zlopočasná, Čarodějky na cestách

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama