Vůně bytí

22. července 2008 v 9:08 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Stát se dřevem, ohnout se do tvaru luku, napnout tětivu, splynout s větrem, stát se cílem...
A s výdechem pustit tětivu, zavřít oči a nechat se odnést, letět spolu s šípem, cítit vítr ve vlasech a vůni jehličí, když šíp doletí ke svému cíli. Výbuch hlíny a mě přeletí mráz po těle...
¨Teď už to bylo skoro ono, ještě jednou se mnou půjdeš střílet a budeš to umět, vážně to nebylo špatný.¨
Návrat do reality. Netuší, že jsem se stala sama lukem, že jsem se stala šípem na pouti větrem, že jsem cítila vůni hlíny a jehličí, když se šíp zabořil do svého cíle. Tak zvlášní a silný pocit. Ještě mi zbyl vítr v očích. Mít tak svůj vlastní luk, mít tak svůj vlastní, vlastnoručně narozený luk. Uprostřed lesa mi zbyl jen zvláštní odlesk v očích a kamarád, co neumí mlčet. Možná je to dobře, rozpadla bych se pocitem na prach. A nechala se unášet větrem stejně jako šíp.
Každý z nás se občas stane šípem, letíme ke svému cíli a skoro jako bysme v bezvětří cítili hučící vítr kolem našich uší, život pouští tětivu, Cesta se stáčí do tvaru luku a my sami letíme naším bytím. S vůní jehličí..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illavnal Illavnal | 22. července 2008 v 17:39 | Reagovat

Tohle je krásné.. moc hezky napsané. Když jsem si to přečetla, měla jsem chuť zavřít oči, a ... jenže jsem zjistila, že teď není ten pravý okamžik. Že jednoduše nejde stát se šípem v jakékoli chvíli, alespoň mně. :) To ale nic nemění na tom, že bylo krásné nechat se unést do daleka tím, cos napsala... :)

2 Ian Ian | Web | 22. července 2008 v 21:01 | Reagovat

Já to cítím! Přesně ten pocit! *červeň mu malinko vstoupí do tváří a nevěřícně kroutí hlavou*

Něco úžasného.

3 bum-bác bum-bác | Web | 25. července 2008 v 11:28 | Reagovat

škoda, že nejde do komentáře vepsat výraz tváře po dočtení. Při čtení. Mám pocit, že by to všechno vyjádřil lépe, než jsem v tuto chvíli já schopna vyjádřit slovy. A ani ten výraz by to nepopsal úplně. Ale to nevadí, představ si pod tímto smajlíkem výraz, který má ve tváři někdo, komu písmenka rozlila do srdce krásu a úžas, jak někdo dovede takhle psát.

:-)

4 Epidém Epidém | 31. července 2008 v 15:00 | Reagovat

Mně se vždycky nejvíc líbily ty Tvoje titulky. Vůně bytí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama