V klubku nadějí

29. dubna 2008 v 20:51 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Nevyhnutelnost, s jakou se mi do cesty vtírají náhody, je docela příjemná, člověk si jen tak jde po světě s vědomím, že kohokoliv potká, tak potkat měl, s pocitem, že nic se nestane náhodou. A tak se i odpovědnost za vlastní žití, myšlenky a život lehčeji nesou v ruksaku mozku a člověk potom přestává mít strach z toho, co by mohlo být...
Začínám si život opravdu užívat. Bez myšlenek na dobro a zlo, začínám zjišťovat, že vlastně snad ani nějaké dobro nebo zlo neexistují, že existuje jen nekonečně mnoho úhlů pohledu. A baví mě být výhybkou koloběhu života, splétat cesty vlaků.
Ale bez srážek a železničních neštěstí prosím... Snad kromě lidí, kteří čekají na svůj vlak a pro které právě vyhýbka je zárukou, že dojedou tam, kam si určili, že pojedou směrem, kterým otočili výhybku.
A obrazy světa se stávají čím dál víc surrealičtějšími, někdo se stěhuje, někdo zůstává na místě, někdo se propadá do víru času, někoho ten samý vítr spustí přímo přede mě a mě se ten vítr zatím ani nedotýká, čechrá mi ty krátké pramínky vlasů, které dorůstají nezávisle na délce těch ostatních a mě už nevadí ani Slunce, ani slunečnice už mi nevhánějí slzy do očí, já už se těším jenom na červené vlčí máky, na stejnou barvu jakou mají moje boty z hračkářství...
...Cítím se sama v sobě čím dál více zamotána...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 29. dubna 2008 v 23:54 | Reagovat

někdy ale takové zamotání docela stojí za to :)

ta nevyhnutelnost je svým způsobem dobrý a použitelný přístup k životu, ale jenom do určité míry. člověka to může lákat k pasivitě a lhostejnosti, protože "cokoliv udělám nebo neudělám, je stejně nevyhnutelné". ale myslím, že tobě něco takového nehrozí...

2 Epidém Epidém | 2. května 2008 v 9:52 | Reagovat

To je dobře že tě neštve Slunce. A tak nějak ze všeho tady mám dobrý pocit. To je moc dobře.

3 Nutriční hodnota Nutriční hodnota | Web | 2. května 2008 v 18:15 | Reagovat

Ano, náhody bývají v jistých obdobích přímo dotěrné, což rozhodně neznamená, že je to špatně. Jen pak záleží na člověku, jak se s tím popere. Já žel bohu nejsem žádný gladiátor.

4 bum-bác bum-bác | Web | 3. května 2008 v 11:56 | Reagovat

Tak nějak jsem dumala, co k tomu napsat... nechala jsem to, že si to přečtu později znova a třeba mě něco napadne. Jenže mě nenapadá nic kloudného, ani napotřetí, jen z toho mám prostě dobrý pocit a radost za tebe, pocit, že to je všechno správně a že si zasloužíš užívat si ten život, a že je krásné, že to tak je. A že to tak být má. A když je něco, jak to být má, to je pak prostě ten pocit, kterej já z toho mám a nenápady, co víc k tomu říct :-)

Takže snad jen - ať to vydrží!

5 Tee Tee | Web | 3. května 2008 v 22:32 | Reagovat

Poslouchám teď silně příjemnou hudbu...je klidná a veselá...stejně jako tento článek...je mi tu dobře:)

zamotanost...ach ano...častá věc...šílená...někdy se sama sebe bojím....dokážu provádět děsný věci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama