(Ne)Pochopení

10. ledna 2008 v 13:53 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Občas se ty největší myšlenky dějou na těch nejvšednějších místech. Uvnitř vaší hlavy.
... Na procházce ranním městem, kdy bych správně měla být ve škole, leč má nemoc mi vyšetřila vzácné volno, mě najednou napadlo, že nevím, v co vyrostu, že nevím, čím chci být zbytek života. Nevím kde, nevím s kým, nevím co chci být, ani co nechci být. Praštilo mě to přímo za krk spolu s těžkým sněhem, co spadl přímo z přeplněného okapu.

... Pro člověka je důležitý, vědět, kam směřují jeho kroky, to je to, co mi vždycky scházelo tam někde hluboko v myšlenkách. Nějaký směr, nějaká touha.
... A pak, že myšlenky neumí měnit život. Tahleta silná mi ho změnila hned několika směry. Donutila mě, podívat se sama na sebe, pořádně od plic si vynadat a pokusit se roztřídit sama sebe.
Je zajímavý a taky dost smutný, že nejvřelejc vám naslouchají lidé, kterým jste ještě nezevšedněli, pro které ještě znamenáte tolik, aby se aspoň pokusili vás chápat. Prostá otázka, čím chceš být. Co jsi, kým jsi, kým budeš? Co chceš... A oni se nad tím zamysleli. A opravdu a cele mě poslouchali a ani jsem nemusela křičet. A pak lidé, které mám ráda a se kterými se vídám s železnou pravidelností, moji přátelé...
Jak moc jsem jim už musela zevšednět. Neposlouchají mě, poslouchají člověka, kterého si utvořili na mém místě, ve svém srdci. Na pohled to vypadá dobře, ale oni neví, kdo jsem. Mnohem víc o mě ví ti lidé, kteří si se mnou povídali, pomáhali mi hledat můj smysl života, než moji takzvaní přátelé, kteří ode mě odešli buď s výčitkami, nebo s naprostým nepochopením... Nebo hluchotou...
... Možná, že si neumím naslouchat, možná, že nevím, co je smyslem mého bytí, možná, že pro společnost bude důležité mé místo v ní, ale Já jsem Já, ať už si svůj život zvolím sama, nebo budu žít život někoho jiného. Ostatně, nebylo by to poprvé, ani naposled.

Ale od teď si budu vážit lidí, kteří umí naslouchat, lidí, kteří mě vidí nezkreslenou, kteří se zamýšlejí nad slovy, nad myšlenkami a nehledají v nich nic ze sebe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bum-bác bum-bác | Web | 10. ledna 2008 v 16:08 | Reagovat

Je to pravda, že...že lidé, ktreří člověka znají chvíli, jen nějakou dobu o něm svým způsobem mohou vědět víc...jelikož ti staří známí už tě mají nějak "naučenou" a mají v sobě jisté..předsudky, řekněme, z dřívější doby a přitom ty časy jsou pryč a už nepatří k tobě tak jak jsi teď. To znám.

Ti "novější", berou tě jako nepopsaný list, vnímají to, co říkáš přesně tak, jak to říkáš..nepřizpůosobí se to jejich obrázku o tobě někde na cestě mezi uchem a mozkem.

V záležitosti s tím, že nevíš co chceš a kam směřuješ ti zcela rozumím...ale ber to tak, že jednak když nemáš nějakou extra touhu, ušetříš se třeba pak obrovského zklamání že to nevyšlo...a je to tak nějak...větší..vzrůšo :-) Nechat se překvapit...a ono to nějak dopadne, protože vždycky to nějak dopadne, a doufat že dobře. A snažit se tomu pomoct třeba.

A nakonec, kolik lidí s tím vysněným cílem tam došlo? A jestli ano...jsou šťastní?

A o spoustu věcí se postaraj okolnosti a náhoda... doufat že to bude fajn je sice trochu příliš laxní na to, že jde o hodně, tak to nemyslím, ale spíš..tomu trošku a bez výčitek nechat volnej průběh. Ale mít v sobě pořádek taky není na škodu.

Chá, to je zas komentář, takových řádků a samé plky...

2 Nutriční hodnota Nutriční hodnota | Web | 11. ledna 2008 v 20:50 | Reagovat

Ale Maki, žádný plky (jsem poeta :D)... já už k tomu vlastně nemám co dodat, protože jsi mi snad všechno vyfoukla ;) Leda snad, že s tebou souhlasím. Mohla bych tvůj komentář zkopírovat a hodit pod své jméno.

3 Epidém Epidém | Web | 13. ledna 2008 v 10:28 | Reagovat

Plky to nejsou, a hehe. sranda, zrovna jsem psal o těch kamarádech taky, ale napadlo mě to před tím než jsem si to tady přečetl, přísahám !!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama