Leden 2008

Obrácené kříže pravdy

24. ledna 2008 v 19:30 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Vyzpovídat se, vyzpovídat se, vyzpovídat...
Neboť jsem zhřešila...Zhřešila jsem špatnou náladou uprostřed té nádhery nočních ulic. Zhřešila jsem hledáním Slunce uprostřed noci, toho balzámu na bolavou hlavu, bolavé myšlenky. Střídajíc tempo chůze, hledajíc rovnováhu fialového nebe. Někdy se nechce mluvit o banálnostech dne, někdy se chce skrčit se v koutku a nechat duši bloudit od jedné strany lebky k druhé. Někdy člověk marně hledá porozumnění u lidí, kteří mohli rozumět jen včera. Marně se nořím do klubíčka pod deku, marně se schovávám do křesla, když je kolem mě spousta cizích lidí a přede mnou čaj, ještě nevypitý, ještě není možné prchnout do chladivé noci podvečera. A když konečně, když konečně chci utíkat, najednou jdu co noha nohu mine, marně se otáčím za Sluncem, Slunečnice beze své osy...
...Slunečnice z ebenu, eben ze slunečnic...?


Mám kolem sebe tolik chytrých lidí a já kolem nich procházím, aniž bych jim vzdala hold za myšlenky, které do mě zaseli. Snad ani nemají věk, duše v prostoru, ve zbytečně velkých tělech, ve zbytečně mladých duších. A mluví z nich zkušenosti. Zkušenosti, které jak se zdá, nemohli zažít, na které jsou příliš mladí. A tak, bez věku, bez let, jen tak, z patra mi rozrývají duši, která nikdy nebyla zorána a já jim za to nevěnuju ani slůvko díku...

Cikánská

20. ledna 2008 v 20:20 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
...Přidáte na pizzu plátek sýra a hned je to úplně jiný jídlo...
A tak je to se vším. Potřebujeme jen trochu péče. Všechno potřebuje jen trochu péče, sluníčka a úsměvů. Má to něco společného s láskou, vlastně všechno má něco společného s láskou. Už jenom proto, že život je láska. A v žilách proudí hudba. Ta divoká, vášnivá... Cikánská.
...Když jsem byla malá, byla jsem blondýnka, věřili byste? S vlasama až po zadek...

Mooc sluší, budete litovat... To založíte, šaty zúžíte, ale moooc vám slušet...

...Nějak se nedokážu přehoupnout do role princezny, v šatech a podpatcích se necítím. Ale na druhou stranu, není Princezna jako Princezna. Každá z nás je občas Popelkou. A občas se přece jenom objeví princ na bílém koni, i kdyby jen pro zachování tradice...

(Ne)Pochopení

10. ledna 2008 v 13:53 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Občas se ty největší myšlenky dějou na těch nejvšednějších místech. Uvnitř vaší hlavy.
... Na procházce ranním městem, kdy bych správně měla být ve škole, leč má nemoc mi vyšetřila vzácné volno, mě najednou napadlo, že nevím, v co vyrostu, že nevím, čím chci být zbytek života. Nevím kde, nevím s kým, nevím co chci být, ani co nechci být. Praštilo mě to přímo za krk spolu s těžkým sněhem, co spadl přímo z přeplněného okapu.

B(r)ilance

7. ledna 2008 v 11:09 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Svítí sluníčko...
...Pro mě je to důležitý, protože na začátku roku by mělo svítit sluníčko, aby člověk viděl, že existuje. Protože když člověk žije pod hvězdami, zůstává chladný. A dlouho trvá, než začne zpívat, než začne růst a tepat.
Chtěla jsem si napsat svůj rok. Protože je vždycky dobře vědět, co se stalo, co z toho žije a co už zemřelo. Protože člověk přece není nějaká mrtvola, že.. Člověk je živej, zdravej, silnej a krásnej.

Totiž..

3. ledna 2008 v 20:53 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
... Konečně jsem se tak nějak uhnízdila sama v sobě...
Hodně mi k tomu pomohly poslední dny. Silvestra jsem přežila naprosto střízlivá a ještě jsem na vrch dostala takovej malej dárek. Totiž...
...Konečně jsem si uvědomila, že Já jsem Já...
Tohle semínko do mě zasel jeden úžasný Pan Zahradník a ono vida, vzešlo i na jihlavské půdě. Pan Zahradník bude nejspíš i kouzelníkem..
...Možná k tomu opravdu bylo potřeba pár nepříjemností, aby se rozbila tuhá skořápka a semínko mohlo na vzduch...
Ale už je dobře... A snad dlouho bude. A snad i vám..