Na hodinách...

25. prosince 2007 v 22:11 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
...Né nebudu se nikdy bát...
...A já mám strach, že se bát budu, právě teď se bát začínám. O sebe, o ostatní, o životy i o tradice. Ono se moc nevyplácí přemýšlet zrovna o svátcích klidu a míru, přemýšlet o tom, proč ten klid a mír není všude, proč se lidi trápí? Asi jsme všichni sadomasochisté...To je jediný vysvětlení, proč si lidi tak rádi a často ubližují...

...Né, já mám dobrou náladu, pomyslně jsem s lidma, který mám ráda, s virtuální "rodinou" dneska víc než jindy a já přemýšlím o myšlenkách, o kterých se bojím přemýšlet i když jsem střízlivá. Ono dvě svařený vína dělají, alespoň se mnou, divy.
...Asi jsem sebevrah, v noci, s alkoholem v krvi, s Vánočním časem na krku a já se snažím přemýšlet...
...A snažím se najít odpovědi a to je ještě horší, než se ptát.. Protože já ty odpovědi nacházím...Otevřela jsem svou třináctou komnatu, ty trojhlavý saně usnuly po víně sladkým spánkem a já se proplížila ke knize, co je připoutaná těmi nejsilnějšími řetězy, ke knize mého osudu. Stojím před ní a sbírám odvahu ji otevřít. Vražedné rozhodnutí...

Vraždící rozhodnutí? Rozhodně. Moje ideály z dřívějších let jsou už dávno v čudu. Moje přání, vesměs nesplněné, moje touhy, opět nenaplněné, moje lásky, promlčené a pohřbené hluboko v srdci...To všechno mám na dosah ruky, napsané na prastarém pokrouceném papíru devatenácti let. Dnes v noci mám šanci urvat si kus životního příběhu, tak rychle jak jen dokážu. Dokud saně spí, stihla bych přečíst jen pár řádek, jen tolik, pak si spálím ruce a kniha mi spadne na nohu. To je zase ta moje smůla smůloucí.
...Nikdy jsem nebyla dítě štěstěny. Možná jen to poslední. Ale mojí matkou nebývala smůla, chtěla si mě vzít do adopce, ale vždycky se našel někdo, kdo jí to překazil a vzal si mě za svou...
...A já se bojím dne, až se konečně osamostatním...A já se bojím hodiny, kdy na mě dolehne zodpovědnost za svůj vlastní život. A minuty, kdy budu jediná, kdo bude moct splnit svoje přání...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tánik Tánik | Web | 26. prosince 2007 v 14:34 | Reagovat

Zodpovědnost je moc obsáhlá...Někdy je moc velká,jindy je moc malá...Hledám střed,ale nemůžu ho najít...Vždycky jsou kolem mě lidé,kteří ji z poloviny přijmou za mě,někdy mají potíže,někdy jsou na tom líp než já...Bojím se budoucnosti,bojím se toho,že až budu "velká" nebudu stačit utíkat...Plnit si přání bude těžká záležitost,ale motivaci mám a vždy mít budu...Budeme mít motivaci,stačí si jen stát za svým cílem a dokážeš všechno...Opravdu...

2 bum-bác bum-bác | Web | 30. prosince 2007 v 10:53 | Reagovat

Také se bojím, ale ono to nabude tak zlé...ono to nějak dopadne, a je to moc dobře vymyšlené, ono až budeš muset tu zodpovědnost vzít na sebe, tak to půjde...možná párkrát zakopneš ale naučíš se to a pak to půjde...a bude to v pořádku. Určitě.

Kolik slabších lidí než jsi ty dokázalo unést zodpovědnost...

3 SkrzNaskrz SkrzNaskrz | 1. ledna 2008 v 20:36 | Reagovat

Kniha osudu... hodně štěstí. Do tohohle roku.. Jsi statečná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama