Bezmyšlenka

22. listopadu 2007 v 21:18 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Jak lehce sklouznout z té pravé čajové nálady do smutné, vznešené fialové... Nemyslet, necítit, neplakat, neusmívat se, prostě jenom existovat... A nepustit ze života tu nitku, za kterou na druhé straně tahají tóny. Protože tóny mají tu moc. Chtěla bych mít sílu, dívat se hluboko do očí, až do té šedobílé krajiny za nima. A neuhnout pohledem. A usmát se vnitřkem, když na to koutky úst nemají sílu. A stisknout ruku, ikdyž je za horami a "dolami". A hrát na klavír, ikdyž prsty neví, jak běhat po bílých a černých klapkách...

Je smutné, a to černočerně, když člověk neumí říct miluji, když člověk neumí říct miluj.
... A o to smutnější, když to člověk neumí říct mamince...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nutriční hodnota Nutriční hodnota | Web | 24. listopadu 2007 v 9:50 | Reagovat

Možná by se to nezdálo, ale chápu tě. Kdykoli mám říct komukoli z rodiny, že ho mám ráda, tak se mi zadrhává hlas.  Ne z důvodů, že bych to nemyslela vážně. Spíš to možná myslím vážně až moc. (Právě jsem zažila drobné deja vu - nedůležitá vsuvka.)

A teď mi bylo hodně smutno... kvůli mého brášky, achjo... Tak se mi chtělo brečet a vím, že tentokrát bych asi vážně brečela. Nebyla by to ta jedna obvyklá slza, ale celý proud. Ale nemohla jsem. Nebyla jsem doma sama. I kdybych byla v bezpečí svého pokoje, tak škodolibý osud by tomu chtěl, že táta by zrovna za mnou přišel kvůli nějaké hlouposti a viděl by mě... a to bych nerada. Takže jsem to v sobě úspěšně dusila. Jako již mnohokrát... Těch nevyplakaných slz je už celé jezero.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama