Umět chtít

3. října 2007 v 20:26 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
...Půjdu kam chci a nikdy mě nedoženou, musím jen přiznat, oplakat, zapomenout...

Mám skřítečka lásky...Uschovaného v dóze s čersvým vzduchem a poklopem z lehkého mechu...už nikdy né z betonu... Jak moc si člověk uvědomí cizotu ostatních lidí, když má slzy v očích a bojí se proto pohlédnout na ostatní. Se smíchem to jde lépe a přitom je to taky emoce, úsměv je intimní stejně jako slzy...

...Ničíme hřích! Ne hříšníky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Epidém Epidém | Web | 4. října 2007 v 17:40 | Reagovat

Je to zvláštní... že za slzy se člověk stydí, za úsměv ne...

2 SkrzNaskrz SkrzNaskrz | Web | 5. října 2007 v 19:58 | Reagovat

Mech je krásný...

..jenomže slzy o nás říkají víc než úsměvy..

3 pan K. pan K. | Web | 5. října 2007 v 20:42 | Reagovat

Pěkně svítíme do plíživé tmy hříchů a odháníme je a plašíme...

Že slzy říkají víc než úsměvy? Nemyslím, že by to bylo tak jasné.

I slzy přece můžou být falešné, stejně jako falešný úsměv neoklame nikoho kdo správně používá oči.

4 Epidém Epidém | Web | 5. října 2007 v 23:33 | Reagovat

Nevím, připadá mi to, jakoby se slzy trochu snadněji ovládyly... Když mám radost, nebráním se úsměvu... když jsem smtný, slzy většinou počkají, ale občas to ani ony nevydrží...

5 Nutriční hodnota Nutriční hodnota | Web | 6. října 2007 v 16:09 | Reagovat

Je zvláštní, že nebrečím skoro nikdy. Aspoň ne kvůli sebe. Někdy mi do pláče je, ale jen psychicky. Nepláču. Někdy bych i ráda, kdyby se ven slzy dostaly, ale ono to prostě nějak nejde. Po tvářích mi stečou tři slzy a pak už bych se musela nutit. Jen když jsem s někým blízkým z rodiny, bavíme se na vážné téma a on mi potom řekne, že mě má rád, tak to brečím jako želva. To mě totiž vždycky hodně dojme.

Asi nejsem taková ta "veřejná cíťa" - všechno prožívám spíše vnitřně. Samozřejmě nejsem bez citu - spíš naopak. A největší podíl na tvorbě slz má u mně smích.

To jsou slzy nejhezčí :)

6 Epidém Epidém | Web | 8. října 2007 v 14:21 | Reagovat

To byl přesně můj případ... Občas jsem úplně bláznil z toho, že jsem CHTĚL brečet, ale ono to nešlo, a najednou jednoho dne, jsem ,ěl problém v sobě ty slzy udržet... a tak je to i teď, ale teď nějak nemám důvod kpláči :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama