Nebe počká

23. září 2007 v 19:45 | Mangrah |  Skřipky a písmenka
Chce se mi tančit s rudou růží na rtech. A tentokrát bez trnů, všechny mi je ulámal můj anděl strážný. A obloha je duhová, když zavřu oči. Nevytáhla jsem dneska ani paty z domu a přesto vím, jak moc voní podzim po smíření, jahodách a jasné duši. Latinské rytmy krouží mi krkem, běhají mi po zádech a zapíjejí se do duše stejně jako slova. Hladí a utěšují zároveň. Hebká slova plná smíchu. Od teď se budu vždy usmívat očima a chodit po ruchách, dívat se nosem, čichat očima a poslouchat, jak zpívá kos. A moje šála voní po Pu Erhu. Už nikdy ne po víně...

... Svatá prostato, jen né koloběžku ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 23. září 2007 v 20:28 | Reagovat

Děkuji za příspěvek.

2 pan K. pan K. | Web | 23. září 2007 v 21:10 | Reagovat

Je dobře, že je růže už bez trnů.

Rozedrané rty by krví barvily okvětní plátky růže a to není dobré. To vůbec není dobré. A bolí to. Moc.

A šály jsou posvátné předměty. Něco jako malé zaprášené lahvičky. Taky doufám, že už budou vonět jen po čajíku.

Na víno jsou jiné věci. Třeba zátky a tak.

Zpívej hodně. Zpívej z duše. Zpívej krásně.

Dobrou noc, zlatí.

3 Jitka Jitka | Web | 25. září 2007 v 10:01 | Reagovat

Tak ráda bych si tady očetla ale to žluté písmo na bílém pozadí se mi špatně čte. Oči už nejsou jak bývaly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama